První fáze demografického přechodu

Jako první fázi demografického přechodu označujeme takové období lidstva, ve kterém se míry porodnosti i úmrtnosti pohybují na vysokých, stabilních hodnotách. Jinak řečeno – mnoho lidí se rodí, ale proporcionálně stejně množství i umírá, díky čemuž dochází  k masivnímu demografickému plýtvání V tomto módu demografické reprodukce se nacházelo lidstvo po zdrcující část své existence.

Typickým znakem je faktická stacionárnost vývoje populací. Coale[1] odhadl, že hodnoty porodnosti se po většinu existence lidstva mohla pohybovat na průměrných hodnotách 40 dětí na 1000 obyvatel, kdežto hladina úmrtnosti činila asi 39,5 zemřelých na 1000 obyvatel. Počet obyvatel planety se tím pádem zvětšuje jen velice pomalu. V období špatného nebo spíše nulového statistického pokrytí se můžeme spolehnout pouze na odhady. Jeden z nich hovoří ohledně růstu světové populace v letech 500 – 1500 o hodnotě asi 1 promile ročně[2], další pak o tempu ještě nižším Nízké hodnoty přirozeného přírůstku pokračovaly i po roce 1500. V době mezi polovinou druhého tisíciletí a rokem 1800 se podle evropská populace zvětšovala o méně než tři promile ročně.

Průměrná délka života člověka za „starého režimu“ se pohybovala patrně v rozmezí 25-35 let.Pouze v ojedinělých případech – v obdobích, kdy se nevyskytovaly žádné epidemie nebo ekonomické či sociální problémy – se průměrná délka života zvyšovala na 40 let.“[3] V českých zemích se podle odhadu Fialové[4] místní obyvatelé dožívali v polovině 18.století 25 – 28 let. V roce 1820 se podle Bourguignona a Morrisona[5] lidé na Zemi dožívali v průměru 26 let. Lze tedy generalizovat myšlenku, že bez fungující medicíny a dalšího zázemí se průměrná délka života jen zřídkakdy přesunula přes 30 let.

Evropská rodina před počátkem fungování demografického přechodu disponovala plodností zhruba 4 – 7 dětí na manželský pár, se snižujícím se trendem směrem na západ a sever. Populačně méně vyspělé civilizace v Asii nebo Africe dosahovaly průměrně 6 – 8 porodů během manželství[6]. Ani to však není hranice, která by biologicky omezovala plodnost, ta by bez regulace byla vyšší. Louis Henry[7] pro plodnost, která nepodléhá žádné kontrole a ve které manželé plodí bez ohledu na to, kolik dětí již mají, zavedl termín přirozená plodnost. Ta se může teoreticky pohybovat okolo hranice 15 dětí na matku[8].

Zdá se, že předpřechodové populace neměly vytvořen žádný jasný koncept pro velikost rodiny. Ta byla u zemědělských civilizací vyšší než u primitivních populací, které si nemohly při kočování dovolit vychovávat mnoho dětí a jejichž míra úmrtnosti byla díky široké prostorové disperzi nižší než u agrárních civilizací, které často podléhaly nákazám.

Velký počet potomků takových nemobilních civilizací by měl teoreticky vést k populačnímu růstu, ale výše jsme si ukázali, že obyvatelstvo před demografickým přechodem výrazně stagnovalo a lidé se ani zdaleka nepřibližovali k hranici přirozené plodnosti. Lidstvo si totiž patrně mimoděk vyvinulo jisté praktiky přirozeného omezování množství dětí. Mezi hlavní faktory tohoto jevu patří odkládání sňatků – a tím i doby prvního porodu –  do vyššího věku a značné procento osob, které nikdy nevstoupily do manželství a neměly děti.

Úkoly:

  1. Charakterizujte vlastními slovy první fázi demografického přechodu.

  2. Pokud by bylo tempo růstu světové populace stále stejné jako za starého režimu (cca 1 promile), kolik obyvatel by měla Česká republika v současnosti? Jako základní stav vezměme rok 1500 a stav tří milionů obyvatel.

  3. Pokuste se vypočítat, kolik potomků jednoho manželského páru by žilo ve čtvrté generaci, pokud by všechna manželství dodržovala hranici přirozené plodnosti na hodnotě 15 dětí a kojenecká úmrtnost by byla nulová. Jaké by byly důsledky takového reprodukčního chování pro světovou populaci?

Přílohy:

Tab. 1: Populace (v milionech) v některých evropských zemích v době před demografickým přechodem. Přes jisté pokroky ve výživě a vědě je populační růst relativně pomalý a někdy i retrográdní. U dalších států pak statistické odhady přesnější povahy neexistují nebo se velmi odlišují.

Rok / stát

Anglie

Francie

Nizozemí

Španělsko

České země

Evropa

1500

-

-

1,0

-

3,0

84

1550

3,0

19,5

1,3

5,3

-

97

1600

4,1

19,6

1,6

6,7

3,8

111

1650

5,2

20,3

1,9

7,0

2,0

112

1700

4,9

22,6

1,9

7,4

2,4

125

1750

5,8

24,6

1,9

8,6

3,36

146

Zdroj: Livi – Bacci, Massimo: Populace v evropské historii. Praha 2003, s.14 – 15; pro české země odhad převzatý od Pavlíka: Fialová, Ludmila – Horská, Pavla – Kučera, Milan – Maur, Eduard: Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha 1998,.s.387.

Obr. 1: Pro méně vyspělé je civilizace je dodnes typická větší velikost rodiny, jež vyrovnává úmrtnost spojenou se špatnými životními podmínkami. Kočovníci v Tibetu.

Zdroj: http://www.skidmore.edu/academics/asianstudies/TibetanPhotos/Nomads.html  

Obr. 2: Připomeňme si v minulé kapitole zmíněný čtyřfázový model demografického přechodu. Jak můžeme z křivek vypozorovat, hrubé míry porodnosti (Birth Rate) i úmrtnosti (Death Rate) mají tendenci silně fluktuovat, byť křivka porodnosti vykazuje stálejší charakter. Výsledný přirozený přírůstek je nízký.

Zdroj: http://www2.volstate.edu/kbell/Figures/DTMode6.gif



Navigace:

Na úvodní stranu

Přechozí kapitola: Definice pojmu

Následující kapitola: Teorie tzv. Hajnalovy linie. 

 



[1] Převzato z: Rabušic, Ladislav: Kde ty všechny děti jsou? Porodnost v sociologické perspektivě. Praha 2001, s. 48.

[2] Galor, Oded a Weil, David N.: Population, Technology and Growth: From Malthusian Stagnation to the Demographic Transition and Beyond. In: The American Economic Revue, ročník 90, číslo 4, s.807.

[3] Livi – Bacci, Massimo: Populace v evropské historii. Praha 2003, s.76.

[4] Fialová, Ludmila: Století demografické statistiky. In: Fialová, Ludmila – Horská, Pavla – Kučera, Milan – Maur, Eduard: Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha 1998,.s.175.

[5] Bourguignon, François, Morrison, Christian: Inequality among world citizens: 1820 – 1992. In: American Economic Revue, ročník 92, číslo 4, s.18

[6] Hirschman, Charles: Comment: Globalisation and Theories of Fertility Decline. In: Population and Development Review, č.27, s.118.

[7] K osobě tohoto předního francouzského demografa viz.: Rosental, Paul André – Mandelbaum, Jonothan: The Novelty of an Old Genre: Louis Henry and the Founding of Historical Demography. In: Population, ročník 58, číslo 1, s.97 – 129.

[8] Blíže viz.: Rabušic, Ladislav: Kde ty všechny děti jsou? Porodnost v sociologické perspektivě. Praha 2001, s. 30.