Vliv urbanizace na kojeneckou úmrtnost

V minulé kapitole jsme se zmínili o tom, že prostředí průmyslových aglomerací tvořilo živnou půdu pro zvýšení kojenecké a dětské úmrtnosti. V této kapitole se k tomuto tvrzení vrátíme.

Jak bylo dokázáno na příkladě okolí Manchesteru a Leicesteru[1], je vliv městského prostředí na úmrtnost dětí a kojenců v 19.století značně devastující. Zatímco v rurálních oblastech se kojenecká úmrtnost pohybovala mezi 100 – 130 promile, v městských aglomeracích sahala k hodnotě 200 promile. Je zajímavé, že Londýn coby největší město tehdejšího světa mělo hodnotu dětské úmrtnosti zhruba mezi oběma extrémy, tedy na hodnotách okolo 150 promile[2]. To může indukovat vliv lepšího systému péče v tomto rozvinutějším centrálním regionu. Hlavní rozdíl v úmrtnosti dětí spočíval ve vysokém procentu úmrtí městských kojenců na průjmová onemocnění, „křeče“ a nemoci respiračního systému, kterými venkovské děti netrpěly zdaleka v takové míře.

Dalším důkazem devastujícího účinku městského prostředí na život dětí v 19.století je analýza doby úmrtí. Ta má totiž v případě městských novorozenců kumulativní charakter, což znamená, že rozdíl mezi úmrtností ve městě a na venkově se s rostoucím věkem dítěte zvyšuje. Zatímco v prvním týdnu života tak rozdíl činil 23 procent, v týdnu čtvrtém už umíralo o 97 procent více městských dětí[3]. Dále se pak rozdíl již nezvyšoval, neboť pro kojence je nejkritičtější období prvního měsíce života.

Konkluzí celé práce Williamsové a Galleyho je schéma faktorů ovlivňujících hladinu dětské úmrtnosti v 19.století[4]. Základní faktory jsou podle autorů čtyři a to enviromentální (kvalita bydlení, vodního zásobování, hustota zalidnění atd.), ekonomické (příjem rodiny daný platem obou rodičů), sociální (osobní hygiena, počet prodělaných těhotenství, kultura péče o dítě) a politické (bohatství země, vzdělání, přístup k příslušné zdravotnické péči). Je myslím celkem zřejmé, že tyto urbánní  faktory ovlivňovaly úmrtnost v mladém věku nejen v Manchesteru, ale v celé Evropě v 19.století, ve vzdálenější minulosti i dnes.  

V podobně zaměřené práci zkoumal dětskou mortalitu Paul Huck[5] na příkladu devíti industriálních území v severní Anglii. Přestože vycházel pouze z církevní evidence pohřbů a křtů a jeho práce může být tím pádem poněkud nepřesná, zjistil, že míra úmrtnosti dětí se zvyšuje v přímé závislosti na růstu zalidnění studovaného města. Jak Huckem zkoumaná města rostla, zvyšovala se také hladina dětské úmrtnosti a to o 0,77 procenta ročně, po roce 1839 o 1,2 procentního bodu ročně[6]. Podle Hucka může být až jedna třetina zvýšení dětské úmrtnosti dávána do souvislosti se zvýšením hustoty zalidnění.

Z výše citovaných prací tedy vyplývá, že městské prostředí nepatřilo k právě k ideálním místům pro plození potomstva. 19.století bylo bohužel pro děti narozené v této době v městských aglomeracích dobou obrovského rozmachu městského života a intenzivní urbanizace celé Evropy. Město může být definováno například jako „relativně velké, hustě a stále obydlené osídlení sociálně heterogenních jedinců[7], čímž se vyhneme nemalým problémům při hledání kvantifikované hranice pro rozdíl mezi vesnicí a městem. 

Ještě v 18.století tvořila krajinu až na nečetné výjimky rovnoměrně rozložená síť nevelkých správních měst a specializovaných měst (pevnosti, hornická města) s okolním zemědělským zázemím[8]. K roku 1800 se počítá s tím, že ve městech žilo asi 2,5 procenta světové populace[9]. Největším evropským sídlem byl Londýn s asi 860 000 tisíci obyvatel, Paříž disponovala lidskou základnou o 0,3 milionu osob nižší.

Během dlouhého století  došlo k populační explozi měst a jejich značnému velikostnímu rozrůznění. Tento boom byl ještě asi do roku 1850 v evropském měřítku nepravidelný a soustřeďoval se do metropolitních areálů, jež mohou být reprezentovány městy jako Londýn, Paříž nebo Vídeň. Ta si udržovala nejlepší kondici růstu i v dalších letech a na počátku 20.století již v Londýně žilo 6,5 milionu osob a v Paříži téměř 3,5 milionu osob[10]

Rakouské mocnářství bylo urbanizací zasaženo rozhodně méně intenzivně než západní Evropa, což jednoznačně vyplývá ze srovnání tempa urbanizace ve Francii a habsburské monarchii v polovině století[11]. Přesto však naše země stály v čele urbanizačních procesů v říši rakouských monarchů. Podíl osob žijících v sídlech nad 2000 obyvatel, která jsou v našich zemích klasifikována jako města, se mezi lety 1843 a 1921 zvýšil z 18 procent na 45 procent[12]. Podíl osob sídlících v městech nad 10 000 obyvatel vzrostl z hodnot pod 5 procent na zhruba 20 procentních bodů[13]. Podíl osob živících se zemědělstvím na celkové populaci klesl ze 78 procent v roce 1756 na 32,2 procenta v roce 1910[14], tedy na nejnižší úroveň v rámci celé monarchie. Je zřejmé, že nemalá část osob, které se přestaly živit zemědělstvím, musela odejít za prací do měst, která v důsledku urbanizace a průmyslové revoluce mohla nabídnout pracovní příležitosti.

Vraťme se nyní k vlivu urbanizace na dětskou úmrtnost. Jelikož migrace za prací je většinou záležitostí mladších osob v dospělém věku, tedy lidí s nejvyšší reprodukční silou, narušilo toto stěhování systém jejich vztahů a bylo nutné vytvořit vztahy nové. To prodlužovalo dobu vstupu do manželství. Narozené děti pak přicházely na svět většinou v naprosto nevyhovujících sanitárních podmínkách, což ve finále výrazně ovlivňovalo jejich šanci na přežití. Ta se ještě snížila, bylo-li dítě nemanželského původu[15].

Ve finále si ocitujme informaci o kojenecké úmrtnosti v Praze, která zřejmě dokreslí dojem nevhodnosti rození dětí v průmyslových aglomeracích: „Při výstavbě továren nebo nájemních domů se…na životní poměry průmyslového dělnictva nebral žádný ohled. Nejvíce se to projevilo v úmrtnosti kojenců a nejmenších dětí. Například v některých farnostech v Praze dosahovala kojenecká úmrtnost na počátku 19.století až 350 – 400 promile a na stejně výši se v některých městech v severních Čechách udržela ještě v letech 1870 – 1890.[16][17] 

V další kapitole si odpovíme na otázku, kdo stál za snížením úmrtnostních poměrů.

Úkoly:

  1. Pokuste se definovat urbanizaci. Jak změnila urbanizace evropskou společnost? Najděte alespoň pět rozdílů. Neomezujte se jen na jeden úhel pohledu (například demografický).

  2. Jste-li z města, popiště stručně postup urbanizace ve vašem městě. Nejste-li nebo nemůžete údaje nalézt, použijte pro příklad nejbližší velké město.

  3. Najděte odpověď na otázku, jaký je rozdíl mezi kojeneckou, dětskou a novorozeneckou úmrtností. Využijte internetu.

Přílohy:

Obr. 1: Průmyslové aglomerace sice přinesly značný rozmach ekonomiky, ale za cenu zdevastování životního prostředí mnoha milionů lidí.

Zdroj: http://www.cjbooks.demon.co.uk/newpage21.htm

 

Obr. 2: Příčina zvýšené úmrtnosti v plné činnosti; tovární areál v hrabství Midlands, centru světové industrializace. 

Zdroj: http://go.owu.edu/~rdfusch/the_smoke_at_widnes_the_midlands.jpg

 

Obr. 3: Postup industrializace na evropském kontinentě. Impuls vychází z Anglie, české země tvoří semiperiferii Evropy.

Zdroj: http://go.owu.edu/~rdfusch/industrialization.JPG

 

Linky:

Urbanizace - wikipedia (anglicky)

Historie městských prostorů (anglicky)

Urbanizace - diplomová práce na CUNI (česky)

Přednáška o urbanizaci na CUNI (česky)

Satelitní snímkování městských povrchů(česky)

Navigace:

Zpět na úvodní stranu

Předchozí kapitola: Třetí fáze demografického přechodu

Následující kapitola: Zvýšená role ženy a pokles porodnosti



[1] Williams, Naomi; Galley, Chris: Urban – rural Differentials in Infant Mortality in Victorian England. In: Population Studies, ročník 49, číslo 3, s. 401 – 420.

[2] Tamtéž, s.411.

[3] Tamtéž, s.414.

[4] Tamtéž, s.418.

[5] Huck, Paul: Infant Mortality and the Standard of Living During the British Industrial Revolution. In: The Journal of Economic History, ročník 53, číslo 2, s.399 – 401.

[6] Tamtéž, s.400

[7] Daniels, Peter - Bradshaw, Michael – Shaw, Denis – Sidaway, James: Human Geography. Issues for the 21st Century. London 2001, s.107.

[8] Termín označovaný v zahraniční literatuře jako hinterland

[9] Haggett, Peter: Geography. A Global Synthesis. London 2001, s.234.

[10] Tamtéž, s.237.

[11] Horská, Pavla: Klasická urbanizace v českých zemích (1830 – 1930). In: Horská, Pavla – Maur, Eduard – Musil Jiří. Urbanizace českých zemí a Evropa. Praha 2002, s.126 – 127.

[12] Fialová, Ludmila: Století demografické statistiky. In: Fialová, Ludmila – Horská, Pavla – Kučera, Milan – Maur, Eduard: Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha 1998, s.144

[13] Tamtéž.

[14] Good, David F.: Uneven Development in the Nineteeth Century: A Comparison of the Habsburg Empire and United States. In: The Journal of Economic History, ročník 46, číslo 1, s.142.

[15] Kárníková, Ludmila: Vývoj obyvatelstva v českých zemích 1754 – 1914. Praha 1965, s.130.

[16] Fialová, Ludmila: Století demografické statistiky. In: Fialová, Ludmila – Horská, Pavla – Kučera, Milan – Maur, Eduard: Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha 1998, s.153.

[17] Grafy k regionálnímu rozložení kojenecké úmrtnosti u nás viz: tamtéž, s.188.